Léčení

Z jakého důvodu stavíme my lidé schopnosti léčitele mimo působení pozemských zákonů?

Léčitelské schopnosti (v naší zemi široký pojem opředený mlhou) jsou zajisté darem, o který smíme poprosit, je-li v nás touha tímto způsobem pomáhat druhým. 

Touha, která u někoho vytryskne z největších hlubin duše… a u jiného nevyvolá jediný citový záchvěv. Náhoda? Poprosit smíme, ale o tom, zda nám bude dar propůjčen, nerozhodujeme my, nýbrž vyšší moc, tak jako o každém jiném darovaném nadání. 

Léčitelské schopnosti jsou darem především pro léčitele samotného, neboť je to právě on, komu je často dávána možnost napravit něco ve Vašem životě. Bez opětovného darování těchto schopností, by náprava nebyla možná. To je také jedna z odpovědí na otázku, proč je někdo má a někdo ne. Proč si schopnost léčení nelze osvojit jako metodu nebo techniku, proč ji nelze získat pozemským vzděláním, proč si ji nelze vynutit. Lidé, kteří disponují skutečnými léčitelskými schopnostmi, jsou i ti, kteří po nich kdysi velmi toužili, a rozvíjeli je. Dnes tyto schopnosti „sklízí“ jako svůj přirozené nadání.

Léčitelským schopnostem se nedá naučit, otevírají se samy, spontánně, bez jakéhokoliv napomáhání, v pravý čas. Tím je okamžik, kdy duchovní proměna člověka vytvořila půdu pro jejich přijetí. Často se k léčitelům lidé vrací jen tak, ale to není náhoda, protože většina cítí nejen své zlepšení, ale vnímá i úlevu nejen na těle. S darem léčení už se člověk narodil, a je mu propůjčen na celý život. Není v moci nikoho, aby mu jej odebral, neboť je součástí jeho ducha, který může vyšší síly jako jediný přijímat. Je to tedy duch, kdo tyto síly přijímá, a teprve jeho prostřednictvím fyzické tělo. Každý léčitel ví, že i když je jeho dar sebevětší, jeho pomoc a způsob léčení bude vždy odpovídat hlavně vnitřní duchovní zralosti a čistotě jeho nitra. Léčitelské schopnosti jsou pro léčitele darem i závazkem k užití v dobré víře, silou přiměřenou. Protože i léčitel je člověk, nemusí být vždy pro Vaší potřebu hned připraven a může Vás odmítnout. Síla pro léčitele doplnitelná, ale nesmí jej lidská touha poškozovat, proto mnoho léčitelů věnuje čas pro své vlastní čerpání energie, kterou může předávat dál.